Na fotografii je nemocný krocan, starající se krůta a prasátko v pozadí.
Náš krocan vážně onemocněl a při profesionální léčbě veterinářem a naší péči, měl neustále u sebe svoji družku krůtu Jitku a prasátko Pepinu z vedlejšího chlívku. Nechodili ven, a když už tak jen na chvíli. Celou dobu, dny, týdny seděli, leželi u krocana, aby nebyl sám a po „zvířecku“ ho podporovali.
Byla to láska na první pohled před onemocněním krocana. Jiří a Jitka. Krůta a krocan. Chodili společně po celém našem pozemku a aktivně spolu „vokalizovali.“ Vokalizace – komunikace mezi krůtami. Bylo prokázáno 28 odlišných hlasových projevů, přičemž každý typ obsahuje jiné sdělení. Copak si asi říkali?
V únoru a březnu s prodlužující se délkou dne přicházely projevy páření. Krocan zaujímal namlouvací postoj a demonstroval všechny dvoje exteriérové znaky, jako zvýraznění barev kůže na hlavě, roztahovaní ocasních per a svěšování křídel, zatímco samice při ochotě přikrčením těla k zemi, aby mohl krocan vylézt na záda.
Ale pak krocan onemocněl. Přes veškerou péči veterináře, naší a jeho partnerky krůty Jitky a prasátka Pipiny podlehl své nemoci. Obě zvířatka s ním byla do poslední chvíle, neumřel sám. Chovali se ten den jinak. Skutečně z nich bylo rozpoznat žal a smutek. Stejně tak, jako i my jsme byli zdrceni. Doufali jsme, že se z toho dostane…
Od té doby se z Jitky krůty a prasátka Pepiny staly nerozlučné kamarádky. Vydobyly si, že chtějí mít společný chlívek. Spolu spí, spolu chodí ven, spolu jedí, odpočívají a spolu dělají lumpárny. Prostě, ani jedna bez druhé nedají ránu. Je užasne, jak pevné pouto k sobě mají, přestože jsou od základu různorodé. (zobák – čumák, 105kg -30kg, spárky – drápy, chro chro – píp,píp). Jejich přátelství je skutečně. A pak že ženy nemůžou spolu kamarádit? 😊
