 Kmotr: Blanka Kempná |
 |
Měla být jako nechtěné koťátko utopena v pytli, tak se to dříve dělalo. Zachránili jsme alespoň ji.
|
Jsem kočička Kikinka, ta nejmoudřejší a nejzkušenější dáma na celé farmě Kapsa. Už jsem tu zažila tolik kočiček a koťátek, že by se o tom dal napsat celý román – a věřte mi, byl by to pořádný trhák! Tady totiž kočka nemá chvíli klid.
Na farmu jsem se přistěhovala se svou člověčí rodinou a kamarádem Macíčkem. Macíček byl už dědeček, a tak se po roce rozhodl odejít za duhový most. Bylo to smutné, ale já jsem se tu naštěstí nenudila – kolem mě pořád běhá nějaké kotě nebo nová kočičí tvář, takže o zábavu je postaráno.
Mám to tu vlastně ráda. Je tu živo, pořád něco šustí, mňouká, honí, a já se můžu tvářit důležitě, jako ta, co už všechno viděla a všemu rozumí. Takže jestli chcete vidět pravou kočičí dámu, přijďte mě pozdravit. Ale varuju vás – očekávám patřičný obdiv! 😺
🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤
Milovaná Kikinko,
dnes ráno 18.1.2025 se mi rozervalo srdce na tisíc kousků. V 1:23 hodin jsi odešla, jako by i ten čas musel být zvláštní, přesně jako ty. Moje sluníčko, moje kočičko, která jsi měla letos v dubnu oslavit své 14. narozeniny. Budeš mi strašně chybět, hlavně to, jak jsi mě objímala jako malé dítě. To jsi uměla jen a pouze ty, tak jedinečně a s láskou.
Nikdy nezapomenu, jak jsme tě zachránili – tehdy ještě malinké, vyděšené kotě, které bylo předurčeno k tragickému osudu. Od té doby jsi byla plachá, ale s námi jsi rozkvetla. Nikdy jsi nikoho nepustila k sobě blíž, jen nás, a my jsme to vnímali jako obrovský dar.
Letos v létě, jako bys tušila, že je to tvé poslední, jsi začala trávit více času venku na zahradě. Objevila sis svůj nový svět. A jaká jsi byla frajerka! S ostatními kočkami sis poradila hravě – Evžen by mohl vyprávět, jak umí být Kikinka přísná, že ano? Ale to všechno k tobě patřilo, k té výjimečné osobnosti, kterou jsi byla.
Kikinko, děkuju ti za překrásných 14 let plných lásky, radosti a tvého něžného vrnění. V mém srdci zůstaneš napořád, stejně jako v srdcích všech, kteří tě znali. Za duhovým mostem tě už určitě vítá Macíček a všichni, kteří tě předešli. A až jednou přijde čas, sejdeme se tam všichni spolu, jak to má být.
Odpočívej v pokoji, moje lásko. A dávej tam nahoře na nás pozor, stejně jako my budeme myslet na tebe.
Navždy tvoje. 
